Konske smysly
Koňské smysly
Sluch
Sluch mají koně výborný a vnímají veškeré zvuky na velkou vzdálenost.
Je-li kůň soustředěný a zaposlouchaný, směřují obě uši dopředu, když
ztratí zájem o původ zvuku, obě uši otočí dozadu. Právě proto, že
výborně slyší, nemají koně rádi hluk a rámus - ve stáji se proto
chováme tiše a klidně. Dostihové koně je třeba zvyknout na větší
hlučnost, proto ve stáji bývá např.puštěné rádio. Staří chovatelé
říkají, že "kůň mluví ušima" , proto si jich všímáme a podle jejich
postavení reagujeme.
Koně mají napřímené uši, když
- jsou pozorní, zvědaví
- se seznamují s člověkem nebo zvířetem
- si prohlížejí neznámý předmět
- se soustředí na místo doskoku, ve fázi letu a při vlastním doskoku
Koně mají volně uši, když odpočívají, jsou spokojení.
Koně mají uši dozadu, když jsou podráždění či se chystají zaútočit.
Hmat
Kůže a svaly jsou na dotyk velmi citlivé, proto s mladými koňmi a
hříbaty zacházíme citlivě a opatrně, aby si např. s čištěním
nespojovali špatné zážitky. Zvýšenou opatrnost vyžadují veterinární
zákroky, kování, ale také sedlání či postrojování. Při tréninku
používáme na mladé koně jemné pomůcky a často chválíme pohlazením,
poplácáním. Také přední nohy mají koně velmi citlivé, díky nim mohou ve
tmě "zkoumat" terén, nohama si vyhrabávají v zimě potravu (cítí
travnaté drny) apod. Citlivý je též horní pysk, porostlý hmatovými
chlupy, kterým koně "prohmatávají" potravu, předměty i člověka! Jemnými
doteky se mazlí klisna s hříbětem, popřípadě klisna s hřebcem.
Zrak
Koně vidí do stran a z velké části dozadu (zorné pole je asi 300),
nepatrným pohybem hlavy na stranu mohou obsáhnout pole celé. Pro divoce
žijící koně byla tato vlastnost nutná - šelmy číhaly na každém kroku.
Za hlavou je slepý úhel, na který nesmíme zapomínat , když vstupujeme
do boxu nebo do stání. Koně nejprve oslovíme, aby se nelekl a
nereagoval kopnutím (brání se domnělé šelmě, před kterou nemůže utéct.)
Také zóna bezprostředně před koněm je "mrtvá", tuto nevýhodu koně
nahrazují zdviháním nebo skláněním hlavy. Proto se koně před skokem
snaží zdvihnout hlavu do výšky a podívat se na překážku, aby mohli
správně odhadnout skok (obvykle to bývá 2-3 cvalové skoky před
odskokem). Proto by je v této chvíli neměli jezdci omezovat pomůckami.
Lekavým dostihovým koním se nasazují masky se stínidly, u kočárových
koní se používají klapky. V šeru a v noci vidí koně poměrně dobře,
navíc se orientují čichem.
Čich, chuť
Oba smysly jsou u koní výborně vyvinuté, jsou citliví na nepříjemné
pachy. proto musíme udržovat stáje v čistotě, jezdkyně by neměly ke
koním přicházet navoněné. Volně žijící koně se pohybují proti větru,
aby včas zachytili pach nepřítele a mohli utéct. Čich také koni napoví,
zda je voda a potrava nezávadná - když jim "nevoní", odmítají ji.
Vzájemný pach pomůže hříběti najít matku a naopak, je-li ve stádě nový
kůň, musí se s ostatními nejprve očichat. Koně velice dobře vycítí i
strach člověka (potíme se) a podle toho se zachovají…Také každou novou
věc necháme koni očichat, seznámit se s ní. Koně ještě mají
čichochuťový orgán (Jacobsonův), kterým zkoumají pach, který nasáli.
Zdvihnou vysoko hlavu a ohrnou horní pysk - flémují. Hřebci tak
analyzují vůně klisen, ochotných k páření či jiné zajímavé pachy.